Girl who cried wolf

28. července 2017 v 22:19 | Twotika |  My life
Každá částečka mého těla volá o pomoc, protože je to tak strašně těžký. Pořád toužím po blízkosti někoho, kdo mi ublížil a už není v mé moci to všechno vrátit zpátky. Ta bezmoc mě tak strašně ničí, nechává mě to prázdnou, jako kdybych už nikdy neměla cítit štěstí, které je zrovna teď tak důležité. Ztráta člověka je strašná věc, navíc člověka, kterého jste měli tak moc rádi. Tady se nejedná o smrt nebo rozchod. V tomhle článku se objevuje pouze malinká část toho, čeho se to vlastně týká, protože je to jen souhrn pocitů, ale dobře, ztratila jsem někde v dálce kamaráda/ku a už jí není možné vrátit zase ke mně, kde by měla být.


Není nic horšího, než když najdete a ztratíte. Stalo se tolik věcí, které mě naprosto zlomili, vlastně, já bych o tom ani neměla vědět, protože jsem se to dozvěděla jen náhodou. Vlastně bych si teď měla hrát na kamarádku, která bude utěšovat lidi kolem sebe, že všechno bude zase dobrý, že to je jen těmi prázdninami, že všechno nakonec bude zapomenuto. V normálním případě bych to i udělala, jela bych tam a začala tu osobu uklidňovat, že se to prostě muselo stát, ale jak to mám udělat, když mě to bolí víc, než tu osobu?
Měla bych se chovat normálně a odpustit? Měla bych se přetvařovat, že vlastně o ničem nevím, když on/a ví úplně všechno o tom, jak bych to nesla? Nechci se trápit tak moc, aniž by o tom nikdo nevěděl, protože komu se mám svěřit, aby mě pochopil? Mám sice jí, ale ona o tomhle prostě nemůže vědět, nikdo o tom nemůže vědět, vlastně ani ta osoba, která nikdy nevytuší, že vím to co bych měla vědět, až když by mi to řekl/a sám/a. Je pro mě strašně důležité být v pořádku, díky bohu za tu vzdálenost, která nás drží od sebe, jednou se mi to konečně hodí.
Ptám se, co jsem komu provedla, když teď nezvládnu vstát a udělat něco normálního, aniž bych tím nezranila další kousek mě, protože to jsem přesně dělala s osobou, která mi vědomě ublížila. Trápí ho/jí to vůbec? Přemýšlel/a nad následky, které to s sebou ponese, i když byl/a v tu chvíli určitě nadšený/á a nadmíru spokojená, protože kdo by nechtěl něco, co se mu dá vlastně téměř zadarmo?


Tohle všechno je takhle zmateně psáno naschvál, protože se obávám, že to bude čteno někým, kdo by si z toho mohl vyvodit něco, co v tom vlastně není a nikdy nebylo. Nechci říkat, že tohle se děje jen uvnitř mě, protože je to upřímně dost vidět, kdo by si nevšiml nateklé slečny, která se tváří, jakoby jí právě někdo ukradl oblíbenou hračku? Špatný čas na srandu, ale nějak si den zlepšit musím, když už se snažím vypsat něco, ale aby nebylo poznat o čem ve skutečnosti mluvím. Není to tím, že bych se bála svých věrných čtenářů, kteří mě neznají, ale tenhle článek se možná dostane do rukou někoho, kdo by při sebemenším mém zaváhání mohl poznat o co se jedná. I přes tohle naznačování je však těžké poznat, o co se jedná, může to být jedna věc, ale může to být nashromáždění pocitů za těch pár měsíců, však oni vědí, jak jsem se cítila.
Je těžké se dostat někam, když potřebuji úplně na druhou stranu. Jaktože potřebuji ještě více měsíců prázdnin, když bych už teď měla být tak nadšená, že jsem si tu půlku prázdnin naprosto dokonale užila, ale má cenu o tomhle vůbec lhát? Na co se mám přetvařovat, když to většina lidí prostě cítí strašně moc podobně.


Lidi, těší mě vaše přítomnost, kdy si tohle někdo přečte, těší mě, když někdo zanechá i sebekratší komentář, protože to v těchhle stavech potřebuji nejvíce, potřebuji ujištění, že tu někdo je, když si nejsem jistá sama sebou. Děkuji, pokud mi projevíte podporu, o kterou teď momentálně stojím více než normálně.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Morpho Keiji Morpho Keiji | Web | 1. srpna 2017 v 17:51 | Reagovat

Všechno, co se děje, stalo nebo stane, se děje z nějakého důvodu... ať už nás to má přivést za něčím lepším, někým lepším, nebo ať už nám to má uštědřit lekci a naučit nás nějakou lekci ze života... vždycky to má své PROTO a NIKDY to není kvůli tomu, aby nás život zničil a dostal na dno. Vždycky pamatuj na to, že ať se situace zdá sebehorší a bezvýchodná, vždycky je to proto, abychom se stali silnějšími a zkušenějšími. Teprve když si budeš sama jistá sebou, teprve potom můžeš pomoci i někomu druhému. A to, že ostatní ubližují, se jim buď jindy zase vrátí (možná od někoho jiného), anebo je to důsledek toho, že ty jsi někdy někomu ublížila podobně. Ale kolikrát to jen vypadá, že někdo ubližuje úmyslně, ale přitom je sám zraněný a nepochopený... :)
Hlavně se nikdy nevzdávej! :) Život nám nikdy nenaloží víc, než jsme schopni unést.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama